Vánoční zvyky a pověry
Mince nebo rybí šupina položená pod talířem, přináší do domu peníze.
Vdavky se uskuteční, obejde-li dívka devatero stavení a z každého přinese skrojek vánočky.
O Štědrém dnu se má zaklepat na studnu, aby byla dobrá voda.
Úroda podle vody:
Pod štědrovečerní stůl postavíte skleničku vody.
Jestliže po večeři vody ubyde, bude v novém roce sucho, přibude-li vody, bude rok mokrý.
Na Štědrý den se nemá nic dlužit, jinak se přivolá bída s nouzí.
Aby včely měly med, stačí dát pár drobků před úl.
Od večeře se nemá nikdy vstávat, mohla by přijít kmotřička smrt.
Kdo nikomu nic na Štědrý den nedaruje, přijde na mizinu a dočká se bídy.
Zbytky od večeře zakopeme ke stromům, aby měly dostatek ovoce.
Zaklepá-li dívka na kurník a ozve se kohout, veselka je jistá.
Když se nohy u štědrovečerního stolu obtočí provazem, domu se celý rok vyhnou zloději.
Psovi, kocourovi, houserovi a kačerovi je dobré dát česnek, aby byli ostražití.
Kdo se celý den až do východu první hvězdy postí, zaručeně spatří na stěně zlaté prasátko.
Rozkrojená jablka:
Kdo najde v rozkrojeném jablku při štědrovečerní večeři z jader křížek, měl by dbát o své zdraví. Komu zůstanou jádra neporušená nebo budou mít tvar hvězdy, bude celý rok zdráv.
Krájení pečiva:
Po štědrovečerní večeři ukrojte kus pečiva z pšeničné mouky a kousek žitného chleba.
Potom jimi obložte čepel nože z obou stran.
O Třech králích se na nůž podívejte.
Na které straně nůž zrezivěl, toho obilí by mělo být příští rok nedostatek.
Lodičky ze skořápek:
Na skořápky vlašských ořechů přilepte svíčky a pošlete je po vodě v umyvadle či lavoru.
Komu popluje loďka daleko, odejde do ciziny.
Majitel skořápky, která se bude držet při kraji nádoby, zůstane blízko domu.
Komu loďka nabere vodu a potopí se, toho čekají potíže.
Kdo si vás vezme:
Před spánkem snězte celého slanečka.
Potom než si půjdete lehnout, už nesmíte promluvit.
Sklenku vody k uhašení žízně by vám měl ve snu podat váš budoucí manžel.
Sv. Barbora (4. prosince) žila ve třetím století a pocházela z rodiny bohatého kupce a velkého nepřítele křesťanů. Barbory, kterou jeden ze sloužících obrátil na víru, se odmítla křesťanství vzdát a krutý otec ji nejprve odevzdal soudci k mučení (po němž se zázrakem zhojily rány na jejím těle) a nakonec jí setnul hlavu mečem. Na svátek sv. Barbory chodívaly ženy a dívky zahaleny v bílém a nadělovaly hodným dětem sladkosti z košíku v jedné ruce, zatímco pro zlobivé byla metlička v ruce druhé. „Barbory“ se pak říkalo a říká třešňovým větvičkám, které řežeme 4. prosince a necháváme v teple do Vánoc vykvést. Také s těmito rozkvetlými větvičkami je spojen další zvyk: dívky je nosívaly na Půlnoční mši za pasem – když mládenec před kostelem větvičku uzmul a dal si ji za klobouk, učinil tím její majitelce milostné vyznání. Proto pozor, darujete-li barborku, nemusí to být vždy pochopeno jen zcela nezávazně.
Sv. Mikuláš (6. prosince) se narodil v polovině 3. století v rodině zbožných křesťanů a byl vysvěcen již jako mladík. Po smrti rodičů rozdal část majetku chudým a obdarováním zachránil tři dcery zadluženého otce před prodáním do nevěstince. Stal se biskupem a svůj úřad horlivě a spravedlivě vykonával až do vysokého věku, jehož se dožil.
Sv. Mikuláš byl a zůstává jedním z nejuctívanějších světců východní církve, patří k předním světcům i v západní Evropě. Je považován také za patrona námořníků a rybářů, ochránce převozníků. Jeho svátek byl spojován s vírou v bohatství – uzavíraly se obchody. A také svatby, neboť pod jeho patronací bylo manželství šťastné. Dárky, které dodnes přináší dětem, připomínají ono obdarování nevinných dívek. Je vlastně vzorem pro Santa Clause, který na Vánoce nosí dárky v anglosaských zemích. V naší tradici zůstává mikulášská nadílka v předvečer jeho svátku, tedy 5. prosince. Dříve se konaly mikulášské průvody s maskami, později zůstali s Mikulášem pouze čerti a andělé. Konávaly se také mikulášské trhy, na nichž se prodávalo marcipánové pečivo s podobou Mikuláše, čerta apod. Dnes je častěji toto pečivo z perníku. Připomínáme, že taková mikulášská nadílka mívala i svůj dopad výchovný – děti, které nebyly jen a jen hodné, dostávaly do punčochy vedle ovoce, ořechů a sladkostí také nějakou tu bramboru a případně i kousek uhlí.
Sv. Lucie (13. prosince) se narodila ve 3. století v rodině zámožných křesťanů, ale po smrti otce se jí matka rozhodla provdat za bohatého pohana. Lucie nejen nápadníka odmítla, ale navíc vyžadovala své věno, aby ho rozdala chudým. Učinila tak, nápadník ji obvinil z tajného křesťanství – a nakonec zemřela rukou katovou. Sv. Lucie byla uctívána jako patronka švadlen a kočích, ochránkyně přadlen. U nás se také věřilo, že má moc ochránit proti čarodějnicím. Pořekadlo : „Lucie noci upije a dne nepřidá“ se vztahuje ke dni zimního slunovratu, který připadá na 23. prosince. Jde o pozůstatek nesrovnalosti mezi juliánským kalendářem a skutečným slunečním časem. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám, spojovaly se s ním různé zvyky. Snad, aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst a prát. Byla však také symbolem čistoty – a tak si hned po jejím svátku připomeňme, že je nejvyšší čas začít s vánočním úklidem.
Štědrý den (24. prosince) - říkalo se mu vigilie neboli předvečer slavnosti, neboť předcházel dni, v němž se narodil Kristus. Až do večeře byl dnem půstu a mnoha příprav, spojených s množstvím lidových zvyků. Zejména dětem bylo slibováno, že postí-li se, uvidí zlaté prasátko. I když se to snad neikomu nepodařilo, byl celodenní půst dobrou přípravou na hojnou večeři. Od časného rána se také věštilo a kouzlilo - o budoucí úrodě, o příštím zdaru hospodářství i o vlastním osudu.
S východem první hvězdy půst končil - konečně byl čas, kdy rodina mohla usednout k večeři. Ovšem pozor: od večeře se nesmělo vstávat, proto muselo být už všechno připraveno na stole, a také počet sedících u stolu nesměl být lichý, to i ono by mohlo přinést smůlu. Po večeři propuklo hadačství a věštění v plné síle a skončilo až okamžikem, kdy se staří, mladí začali chystat na slavnou Půlnoční mši.
Mnoho z tradic našich předků provází i náš Štědrý den. Přes den končí poslední přípravy, zdobí se stromek. Přibližně v čas východu první hvězdy usedáme k slavnostní štědrovečerní večeři a po ní následuje nadílka u vánočního stromku, zpívání nebo alespoň naslouchání koled. A rozhodně by neměla chybět tradice radosti ze vzájemného obdarovávání se, ze vzájemné blízkosti a soudržnosti.
Boží hod vánoční (25. prosince) je prvním vánočním svátkem, dnem Kristova narození. Křesťanská církev jej stanovila na tento den, aby vytvořila protiváhu starší tradici, související se zimním slunovratem. Kristus tu symbolizuje slunce křesťanské, přinášející naději a nový život. Na Boží hod se nepracovalo, dokonce se nestlala ani lůžka a nikde nesmělo viset žádné prádlo, protože by to mohlo znamenat neštětí do domu.
Také dnes je tento den dnem pracovního klidu. Po období příprav a napětí - byť příjemného - Štědrého večera, začíná období uvolnění, klidu, je čas znovu prohlédnout dárky, navštívit příbuzné a nejbližší přátele a také jim popřát vše nejlepší.
Sv. Štěpán (26. prosince) - jeho svátek je druhým svátkem vánočním. Sv. Štěpán byl ohnivým vyznavačem a šiřitelem Kristova učení. Byl proto obviněn z velezrady židovské víry a před branami Jeruzaléma roku 37 ukamenován. Jako světec byl považován za patrona koní. S jeho svátkem je rovněž spojena tradice koled a koledování. V tento den chodily na koledu nejen děti, ale i kantoři, ponocní, obecní chudí, zpívali koledy a dostávalo se jim za to výslužky, zřejmě na památku toho, že sv. Štěpán zastával "úřad almužníka" v mladé církvi.
Býval dnem, kdy končila čeládce služba - vystoupila-li tento den ze služby, měla do Nového roku prázdniny, jímž se říkalo "vánočky" a do služby nastupovala až po Novém roce. Jistě to uvítala stejně jako naše děti vítají své "vánočky", v nichž mohou na několik dní zapomenout na školu.
253 |
214 |
202 |
214 |
245 |