Národ český, národ písmáků a hloubavců, se vždy vyznačoval velkou láskou ke knize. Četba mu pomáhala získávat vědomosti, otevírala mu cestu do neznámého světa, měla ho k hloubání o věcech duchovních i pozemských a tak ho přivedla do kruhu nejkulturnějších evropských národů. Knihu si s sebou brali jako největší poklad čeští náboženští emigranti a exulanti, u ní v daleké cizině nacházeli kus domova, a proto knihu opatrovali s nějvětší láskou.....
Knihu si přivezli i naši dědečkové do dalekého Chorvatska. Ze začátku čtenářů nebylo mnoho, neboť první přistěhovali z konce 18. a začátku 19. století hladověli doma i v nové vlasti a jejich oči se dychtivě sháněly jen po skývě chleba, který si museli zajišťovat celodenní úmornou prací. Častěji se pak objevovala kniha v zavazadlech zámožnějších řemeslníků a živnostníků, kteří se do Chorvatska stěhovali po prusko-rakouské válce a po okupaci Bosny a Hercegoviny. Tak se k nám dostaly a zde se zachovaly motliby, kancionály, bible, katechismy, různé kroniky, knihy o počasí nebo stoleté kalendáře, legendy, historické povídky a ročenky. Opotřebované stránkiy a švabach, kterým byly vytištěny, svědčily o čtenářích, s nimiž žily, a neumělá vazba potvrzovala, že je celé generace opatrovaly jako největší poklad.
V novém domově však po nové české knize nebylo ani potuch, čské slovo tu nebylo slyšet ani ve škole ani v kostele. Nezbývalo než si českou knihu objednat z Čech, a to mohli pouze majetnější. Bohužel však velká část našeho lidu dokonce ani začátkem tohoto století ještě nepociťovala potřebu sáhnout po české nebo po nějaké jiné knize. Boj o přežití byl přednější než zájem o vzdělání a kulturu.
Byli však mezi přistěhovalci takoví, kteří dovedli ocenit význam knihy pro udržení národní svébytnosti, jazyka a kultury. Byli přesvědčeni, že odnárodňování lze čelit zakládáním českých spolků, četbou českých knih a po r. 1918 také českou školou. Vzali si za úkol zakládání spolků a knihoven. Tito nečetní vlastenci, buditelé a pokrokoví lidé, stáli u kolébky našeho národnostního života. Tak tomu bylo také na Daruvarsku......
.....úryvek je z knihy Josefa Matuška a Jiřiny Staňové "Slovo psané i vyřčené", kterou darovala první česká knihovna na území Chorvatska Knihovna Franty Buriana naší Knihovně U Mokřinky - ISBN 953-6607-02-6, vydaná u příležitosti 100 let českého divadla v Daruvaru a 90 let knihovny České besedy v Daruvaru.
První česká knihovna založená na území Chorvatska v roce 1907.
Profesor Franta Burian - (2.8.1888 - 28.11.1958) - propagátor české knihy a dlouholetý knihovník
Knihovna v Daruvaru má ve svém fondu víc než 10 000 dokumentů. Zvláštností je, že žádnou knihu nemusela zakoupit, všechny jsou darovány.
Setkání s paní Leonorou Janotovou, předsedkyní Svazu Čechů v RCH a ředitelkou České základní školy J. A. Komenského v Daruvaru a návštěva jedné z prvních českých vesnic osídlených na území Chorvatska (okolo roku 1840) - Ivanovo Selo - Muzeum českých tradic a života prvních Čechů v Chorvatsku.
Na podzim roku 2007 se podařilo knihovnici v Mokrém zorganizovat sbírku knih pro daruvarskou knihovnu.
Knihy věnovali:
Ing. Pavel Bradík - hejtman Královéhradeckého kraje
Nakladatelství Fragment Praha
Knihovna U Mokřinky Mokré
Děkovný dopis
Přání z daruvarské knihovny
Knihovna U Mokřinky věnovala kuchařku Václava Malovického - Kuchyně mezi Orlicí, Labem a Cidlinou.
Poděkování z Daruvaru
Dar pro knihovnu v Daruvaru - 2009
Knihovna U Mokřinky věnovala svoji druhou publikaci Večerní vyprávění bludičky Mokřinky.
Dále se podařilo do chorvatské knihovny sehnat další knihy, a to od:
Nakladatelství Fragment Praha
Občanské sdružení Abakus Opočno
Děkujeme za spolupráci!
Stránky města Daruvar
Odkaz na stránky Jednoty, novinově-vydavatelské instituce, Daruvar
Pravidelné zprávy z krajanského života.......
Další informace je možné získat zde
Velvyslanectví České republiky v Záhřebu
Informace o návštěvě Daruvaru v roce 2010 najdete zde
273 |
221 |
211 |
223 |
254 |