Výpravy za literaturou

Na tuto stránku budu vkládat tipy na zájímavá místa, která jsem osobně navštívila nebo o kterých jsem se doslechla, místa, kde tvořili nebo žili známí i neznámí autoři české  i zahraniční literatury.....

Obec Diváky a bratři Mrštíkové

V české literatuře vynikly v období na přelomu 19. a 20. století dvě osobnosti spjaté s literárním životem města Brna a jeho okolí - Alois a Vilém Mrštíkové.

Mrštík Alois, * 14. 10. 1861 Jimramov, † 24. 2. 1925 Brno, český prozaik a dramatik; bratr Viléma Mrštíka. Autor realistických próz Bavlnkovy ženy a jiné povídky a románové kroniky z moravského venkova Rok na vsi s podtitulem Kronika moravské dědiny; v ní zachytil rozpad patriarchální vesnice na pozadí koloběhu přírody, jemuž se podřizují vztahy a osudy lidí, jejich charaktery a životní hodnoty. S bratrem Vilémem napsal divadelní hru Maryša, jež patří k vrcholům realistického dramatu 19. století.

  

  

Mrštík Vilém, * 14. 5. 1863 Jimramov, † 2. 3. 1912 Diváky, český prozaik, dramatik, literární kritik a překladatel. Bratr Aloise Mrštíka. Autor impresionistického románu Pohádka máje,povídkových knih Stíny, Obrázky, Kniha cest a románu Santa Lucia, jehož hlavní hrdina se ocitá na dně sil, zničený tvrdostí a lhostejností města a bolestně vystřízlivělý. V dramatech Paní Urbanová, Maryša (s bratrem Aloisem) a Anežka realisticky zachytil tragické, citové a morální konflikty lidí v měšťanském a venkovském prostředí. V románu Zumři se snažil překonat impresionismus návratem k objektivizující charakteristice hrdinů a jejich životů. Autor literárněkritických prací (Moje sny). Překládal zejména z ruské literatury (L. N. Tolstého, F. M. Dostojevského).

  

V Malé obci Diváky je možné navštívit domek, kde žili oba autoři, expozice je velmi zajímavá a pan průvodce velmi příjemný....

  

  

Kontakty na: www.divaky.cz

  

  

 

 

 

Fotografie z domku:

 

Něco málo o díle bratří Mrštíkových: Bratři Mrštíkové - život a dílo.doc

 

Historicko literární procházka Rychnovem nad Kněžnou po stopách Karla Poláčka

Tyto toulky uspořádalo metodické oddělení Knihovny města Hradec Králové a městem skupinu knihovníků provázel pan Ph.Dr. Jan Tydlitát, který se zabývá historií Rychnova nad Kněžnou, jeho osobnostmi, spolupracuje s televizními společnostmi a píše knihy. Jeho vyprávění bylo velmi zajímavé, poučné a poutavé.

První zmínka o Rychnově nad Kněžnou je z roku 1258 a podle nejrozšířenějšího řemesla se také město nazývalo Rychnov Soukenický.

Mezi historické památky patří především:

Kolowratský zámek (postaven v letech 1676-1690)

Kostel Nejsvětější trojice (postaven v letech 1594-1602)

Kostel svatého Havla (asi v 11. století)

Hřbitovní Kaple proměnění Páně (postavena v roce 1868)

Radnice na Starém náměstí (dokončena roku 1804)

Gymnázium F. M. Pelcla (dokončeno v roce 1924)

Stará zvonice s třetím největším zvonem v Čechách Kryštofem (váží 76 t)

dále Židovský hřbitov, Orlická galerie, Židovské muzeum podorlicka atd.........

Fotografické toulky:

 

Dobruška - město F. L. Věka

Těsně za bývalou Vodní či Novoměstskou branou stojí zděný přízemní domek, jedna z nejvýznamnějších památek našeho města. Až do minulého století byl obtékán potokem Brtvou, který jej také zřejmě zachránil před ničivými požáry v letech 1806 a 1866. Stejně jako jiné stavby v Dobrušce prošel i tento domek několika stavebními úpravami. Na rozdíl od jiných domů však nezničily úplně jeho původní ráz, a to ani zvnějšku, ani v interiérech. Domek tak představuje dobře dochovanou ukázku dobrušské předměstské architektury 18. století.

Domek, nesoucí číslo popisné 185, se však do dějin našeho města nezapsal jenom jako památka městské lidové architektury. Dne 9. září 1769 se v něm narodil dobrušskému kupci Josefu Hekovi syn František, z něhož se stala ne-li nejvýznamnější, tedy bezesporu nejpopulárnější osobnost dějin Dobrušky. Františkovy životní osudy jsou dobře známy, ať již jde o Františka historického, nebo románového. Jirásek ve svém "F. L. Věkovi" vytvořil postavu románovou, která se skutečnou historickou osobností pouze inspirovala. Proto nejsou příběhy skutečného Heka s příběhy Věkovými totožné. Možná až trochu nespravedlivě upadla osobnost Hekova v obecném povědomí do zapomnění, i když šlo ve své době o významného spisovatele, prvního novočeského literáta, který se zabýval satirickou tvorbou. Románová postava je však známější a její popularita ještě vzrostla ztvárněním televizním.

Ostatně až teprve po uvedení televizního seriálu a na základě jeho nečekaného úspěchu byl Hekův rodný domek upraven a zpřístupněn veřejnosti. Stalo se tak s velkou slávou v květnu roku 1972. Slavnostního otevření stálé expozice se tehdy osobně zúčastnili i hlavní tvůrci seriálu: režisér František Filip a herci Radoslav Brzobohatý (F. L. Věk), Antonie Hegerlíková (Věkova maminka) a Eva Vosková (Márinka).

V domku byla dobovým nábytkem z 19. století vybavena obytná místnost, druhá přístupná prostora zařízena jako kupecký krám a ve třetí světnici vybudována klasická muzejní expozice s připomenutím Hekova života a díla. V roce 2002 uplynuly od otevření domku již tři desítky let. Za tu dobu jej shlédlo téměř čtvrt miliónu návštěvníků. Vystřídaly se zde také desítky průvodců, z nichž si za všechny připomeňme alespoň již téměř legendární "Žalmanku" Annu Dubánkovou, nebo ještě donedávna zasvěceně provázejícího Josefa Macha.

Domek F. L. Věka se za tři desetiletí stal jedním ze symbolů Dobrušky a naše město si bez něho již nedovedeme ani představit. Stále dalším a dalším generacím připomíná, že hrdost na příslušnost k českému národu by neměla být jen historickým pojmem, ale samozřejmou součástí života každého z nás.

 

Bretaň také trochu literární

Svaz knihovníků a informačních pracovníků – východní Čechy uspořádal v červnu 2008 zájezd hlavně pro knihovníky se zajímavým podtextem „Bretaň také trochu literární“, kterého jsem se mohla také zúčastnit. Byla jsem tímto krajem natolik okouzlena, že mi nedalo nenapsat pár slov a přiblížit alespoň na papíře tento drsný, ale přesto nádherný kout naší planety.

 

Francie je zemí, která je pro svoji bohatou literární a básnickou historii, vyhledávaná především milovníky historie, literatury, umění, velkolepé architektury, ale také milovníky vynikajícího jídla, vína, elegantní módy a parfémů. Snad každý touží navštívit Paříž a další velká města, ale snad i víc okouzlí právě bretonský venkov, svojí živočišností, drsným životem, čistotou, vzduchem protkaným slanou příchutí oceánu a vůní hortensií nepočítaných barev.

 

Bretaň je nejzápadnější část Francie, ale také nejmystičtější a nejsamostatnější region s nezávislým lidem a tradicemi, které se utvářely po tisíciletí. Tento kus země se skalnatými břehy a drsnou krajinou připomíná druidskou přítomnost původních keltských kmenů. Bretonci udržují svoji kulturu a svůj jazyk stále živý, používají ho v běžném životě a informativní nápisy jsou tak všude dvakrát. Je to kraj plný legend a starých příběhů. Málokdo ví, že právě v tomto kraji vznikla legenda o Excalibru a že je v tomto kraji pochován kouzelník Merlin. Najdeme zde množství tajemných prehistorických menhirů a skály z růžové žuly. Pobřeží je velmi rozmanité, jsou to často vysoké strmé útesy, na kterých fouká silný vítr od Atlantského oceánu. Jsou tu i nádherné pláže s jemným zlatým pískem.

 

V malých středověkých městečkách se jakoby zastavil čas. Typické jsou dlážděné ulice a hrázděné domy, které působí velmi nádherně v záplavě květů všech barev, především hortensií. Snad v každém okně je květina, na každém kousku půdy roste keř nebo strom.

 

Pohostinnost zdejších lidí je vyhlášená a tak se můžete v usadit v malebných hospůdkách a ochutnat třeba černé slávky po námořnicku, mořské plody, slané palačinky (galetty) se sýrem nebo sladké (crepes) jen tak ocukrované a pokapané máslem, tradiční jehněčí na tymiánu s fazolemi a mnoho dalších dobrot, které můžete zapít tradičním jablečným nápojem zvaným cidre.

 

Přijměte tedy pozvánku ke krátkému zastavení, a to nejen literárnímu….a snad i tip na příjemně strávenou dovolenou….

 

Městečko Chartres osloví návštěvníky především svojí nádhernou „modrou“ katedrálou a s půvabnými hrázděnými domy.

 

Městečko Le Mans zaujme nejstarším opevněním ve Francii z doby Julia Ceasara a nádhernou katedrálou, u které je stojí  6000 let starý menhir (stojící kámen).

 

Městečko Vitré okouzlí středověkými hrázděnými domy a opevněním.

 

Tajemný zámek Combourg se nachází uprostřed nádherné anglické zahrady a který v roce 1761 koupil otec spisovatele a diplomata Francoise-Reného de Chateaubriand (Memoires d´Outre-Tombe – Paměti ze záhrobí).

 

Středověké městečko Dinan s typickým dlážděním a hrázděnými domy, které jsou obklopeny nejstaršími a nejdelšími hradbami v Bretani,  proslulé tradičními řemeslníky a palačinkárnami.

Ostrov Ile de Bréhat – „Ostrov květin a růžových skal“, na jednom z nich je pomníček manželů Pierra Curie (profesor fyziky) a Marie Curie Sklodowské (francouzská fyzička a chemička polského původu).

 

Typické rybářské městečko Paimpol se svým Islandským rybářem od Sierra Lotiho.

 

Městečko Tréguier s nádhernou katedrálou sv. Tugduala, ve které má svůj hrob i sv. Yvo, který ochraňoval vdovy a sirotky. V roce 1347 byl kanonizován a stal se patronem právníků. V současné době zde byly obnoveny slavné poutě právníků, kteří mu skládají na mramorových tabulkách svůj hold i s malým přáním.

 

Lázeňské městečko Dinard, které je proslaveno svojí „Měsíční promenádou“,  při které se návštěvníci můžou zaposlouchat do tónů vážné hudby a slavných oper, mezi jejichž autory se zařadili i náš Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Další zdejší zajímavostí je, že zde natáčel svůj horor i Alfred Hitchcock, Ptáci.

 

Město korzárů a mořeplavců St-Malo, které působí stále divoce a bojovně. Korzárské řemeslo bylo velice riskantní a mělo svá přísná pravidla. Provozovalo se s pověřením francouzského krále.  V historii se obyvatelé tohoto městečka mnohokrát bránili Angličanům a za II. světové války bylo zcela srovnáno se zemí. Trvalo mnoho let než město opět povstalo z trosek a bylo obnoveno podle starých dochovaných map. A je pravdou, že korzár ze 17. století, který by dnes připlul se svou lodí do přístavu, bez jediného zaváhání najde svůj dům, tak věrná je kopie tohoto slavného města. Za velkolepým opevněním se nacházejí pláže, o kterých se říká, že patří k nejkrásnějším hned po Azurovém pobřeží.

 

Městečko ústřic Cancale je známé svým chovem snad těch nejlepších ústřic, které se odtud dodávaly i na francouzský dvůr.

 

Jeden z divů západního světa Mont-St-Michel (hora svatého Michala) se nachází na ostrově mezi Bretaní a Normandií. Jediný pohled na impozantní opatství, postavené na skále, které jakoby vystupovalo přímo z moře, dokáže okouzlit a vryje se navždy do paměti. Opatství zcela právem dostalo jméno La Merveille – Zázrak. Zde je vidět, jak je příliv a odliv silný, jak je příroda mocná.

 

Městečko Fougeres se může pochlubit mohutným hradem, který sloužil jako velká pevnost. Odehrával se zde slavný příběh románu Honoré de Balzaca Rebelové. Zajímavostí tohoto impozantního hradu je 13 věží.

 

Město Remeš je jedno z nejvýznačnějších měst umění a historie, vděčí za svou proslulost šampaňskému vínu a místní katedrále, v niž bylo korunováno mnoho francouzských králů. Katedrála  se nazývá také „Katedrála smějících se andělů“ podle věhlasné sochy Usmívajícího se anděla.

 

Zde naše cesta po západní Bretani končí. Nemohli jsme navštívit všechna ta nádherná místa, o kterých se píše v průvodcích, to ani není za tak krátkou dobu možné, ale nakonec…..vždyť stačí si jen cestu naplánovat, zabalit si kufr a znovu vyrazit……..

 

 

Bretaň ještě jednou

Svaz knihovníků a informačních pracovníků – východní Čechy uspořádal v červnu 2009 již třetí zájezd do Francie pro knihovníky a jejich přátele se zajímavým podtextem - "Bretaň - jih a západ".

 

Přijměte tedy opět pozvánku ke krátkému zastavení, a to nejen literárnímu….

 

Naše putování jsme začali v malebném městě Orleans, kde jsme viděli dům Johanky z Arcu, která zde nocovala od 24. dubna do 9. května 1429. (Dům vznikl v roce 1965 z dobových domů na místě, kde bydlela.) O její odvaze bylo napsáno spousta legend a její odvaha a síla je stále živá i v dnešní době. K dalším klenotům města patří katedrála Sv. Kříže, jejíž věže se tyčí do výšky 106 metrů a je možné je zahlédnout z kteréhokoliv místa ve městě.

 

Cestou jsme pokračovali nádherným údolím Loiry, proslulé honosnými zámky s pozůstatky dávné královské minulosti. V tomto údolí se nacházejí nejkrásnější zámky Francie „perly“ renesanční architektury. My jsme navštívili ten největší – zámek Chambord. Uvnitř se ukrývá 440 komnat a 85 schodišť, na střechách se tyčí 365 komínů – jeden krb pro každý den v roce. Stavba zámku začala roku 1519 a pracovalo zde 25 let téměř 2000 řemeslníků. Mezi skvosty patří hlavní schodiště, které je postaveno jako dvojitá spirála. Bylo vybudováno pravděpodobně podle návrhu Leonarda da Vinci.

 

Příjemnou zastávkou byla návštěva města Vannes, které je proslulé svými nádhernými zahradami a hrázděnými domy. Zcela náhodou se zde konal i knižní veletrh, kde jsme mohli okouknout, jak probíhá v jiné zemi.

 

K nejhezčím zážitkům patřila návštěva Carnacu, kde se nalézají největší menhirová pole na světě. Je jich zde asi 3 tisíce. Jsou to vysoké vztyčené kameny, někdy tvoří aleje, z období až  4000 let př. n. l. Naše cesta pokračovala na poloostrov Quiberon, procházkou divokým Smaragdovým pobřežím.

 

V dalším dnu nás čekala nádherná procházka půvabným romantickým městečkem Pont -Aven, kde krátkou dobu žil a pracoval i známý malíř Paul Gaugin. V malé kapličce nad městem je možné si prohlédnout sochu Krista, která jej inspirovala k namalování proslulého obrazu Žlutý Kristus. Odtud jsme odjeli do nejstaršího bretaňského opevněného městečka Concarneau, které leží částí na pevnině a částí na ostrově. Zde jsme mohli ochutnat tradiční bretaňské výrobky a nakoupit suvenýry, charakterizující tento kraj, například „creme marrons“ – kaštanovou pomazánku. Město se může pochlubit titulem „Rozkvetlé město“. Jeden z noclehů jsme měli v blízkém městečku Quimper, které je proslulé svojí fajánsovou výrobou.

 

Většina z nás se nejvíce těšila na nejzápadnější bod Francie – Pointe du Raz, kde jsme strávili příjemné chvíle na pobřeží. Nemohli jsme se nasytit pohledu na divoké skály, porostlé vřesy, kapradinami a janovci. Jelikož bylo nádherné počasí, mohli jsme se vykoupat v Atlantickém oceánu. Navečer jsme se vraceli přes městečko Locronan, které jakoby nepatřilo do dnešní doby, jako by se zde zastavil čas. Půvabné, starobylé městečko, zahalené do vodopádu květin nás očarovalo.

 

Dalším zastavením byla návštěva farních dvorů Plougastel-Daoulas, Lampaul, Guimiliau St. Thégonnec, kde se nacházejí nádherné kalvárie, jedinečné a k vidění pouze v Bretani.

 

Na své cestě jsme nemohli ani vynechat návštěvu hlavního města Bretaně – Rennes, kde jsme navštívili velkou, moderní knihovnu.  Odtud jsme odjeli do bájného lesa Foret de Paimpont. Každého z nás uchvátila krása zdejší přírody, husté lesy, kouzelná jezírka. Naslouchat tiše zpěvu ptáků, kvákání celých orchestrů žab a čekat, až se objeví víla Vivian nebo snad kouzelník Merlin? Po trpělivém hledání, které nebylo tak jednoduché, protože jsme bloudili v „údolí bez návratu“, jsme mohli konečně stanout před hrobem bájného kouzelníka Merlina a osvěžit se u jeho kouzelného pramene.

 

Poslední den jsme strávili v Paříži, hlavním městě Francie. Zde už byl ale konec klidu. Ze všech stran na nás dýchala atmosféra velkoměsta. Nemá snad ani cenu vyjmenovávat všechny památky, které jsme navštívili nebo jen prošli okolo nich. Je jich příliš mnoho. Pro někoho byl zážitek stát na hřbitově slavných před hrobem nezapomenutelné Edith Piaf, někoho uchvátil pohled na Eiffelovu věž, procházka Židovskou čtvrtí, plavba po Seině nebo jen posezení u dobré kávy přímo na rušných pařížských ulicích….

 

Jedno je však jisté. Zážitků jsme měli nepočítaně a snad každý cestou domů myslel na to, že se do Francie zase vrátí……tak snad někdy příště……

 

	Locronan - jedno z nejkrásnějších měst Francie

 

Rennes - hlavní město Bretaně

A pár záběrů z Paříže, poslední den cesty Francií.....