T-Mobile prostřednictvím Nadace VIA, Stuha Dobruška a.s., Nutricia Deva Nové Město n. M.
Prázdninová hra pro děti i jejich rodiče nejen za pokladem. Ještě, že máme v Mokrém ty bažiny, tam se toho asi najde!? A začneme hned letos, zkusíme štěstí a třeba najdeme zlatý poklad, který tady ztratil při své cestě domů jeden hamižný kupec....
V jedné knížce Čítance kraje opočenského z roku 1937 jsem se dočetla, že v nedaleké obci Mokré, kousek za železnou tratí, kdysi bývaly velké a zrádné mokřiny. Vypráví se dokonce, že se tam propadl celý povoz i s koňmi. V době velkých dešťů zde nebylo příliš bezpečné chodit, neboť když člověk udělal špatný krok, propadl se do zrádné bažiny. Pomoci se nedovolal a nalezl zde smrt. Již tehdy zde měly své reje bludičky. A vypráví se, že lákaly pocestné do bažin. Zvlášť, když to byl člověk zlý, neměly s ním slitování.
A tak jednou, takhle na podzim, když se vracel jeden bohatý kupec z trhů v Dobrušce, si na něj také v mokřinách počíhaly. Chtěly ho trochu vystrašit, protože to byl kupec hamižný, nepřejícný a neměl rád lidi. Jen schraňoval zlaté dukáty, to bylo jeho jediné potěšení.
I tentokrát dobře prodal a vezl si na voze celý hrnec zlaťáků. Pěkně je ukryl až na dno vozu, aby je měl schované před loupežníky, kterými se to na cestách tenkrát jen hemžilo.
Byl asi zdaleka, jel tudy poprvé a vystrašený byl až hanba! A tak se nemůžeme divit, že když viděl první světýlko, pak druhé, třetí, která se ve tmě vznášela jako tančící hvězdičky, dostal strach. Bičem popohnal koně, ale ti se splašili a začali utíkat. V bažinaté půdě se jim běželo moc špatně a vůz se kymácel ze strany na stranu, až se celý překlopil do bublajícího bahna. Kupec volal o pomoc, snažil se vůz vyprostit, ale ten byl příliš těžký. Utíkal tedy do vesnice přivolat pomoc, ale když přiběhl s hromadou místních hospodářů, po voze ani stopy. Jen koně se jako by nic pásli na nedaleké louce.
Říká se, že to bludičky vlákaly kupce do mokřin a zlato mu sebraly. Samy ho na nic nepotřebovaly a tak je tu možná někde ukryté dodnes…..
Dagmar Honsnejmanová, kronikářka
Pokyny k cestě za pokladem zde: Pokyny k cestě za pokladem
Děti si nejdříve opekly s maminkami, tatínky i babičkami párky, aby se na cestu posilnily. K dobré pohodě u táboráku hrál na kytaru Pavel Vávra, který sklidil velký úspěch. Při písničce se u ohýnku sedělo moc dobře. Děti si hrály, dospělí si jen tak hověli a povídali si.....ale jen než se setmělo. Pak si děti tiše sedly, poslechly si pověst o kupci, který vezl z Dobrušky hrnec plný zlaťáků. Kronikářka obce Dagmar Honsnejmanová jim přinesla kus mapy, kterou prý našli, když stavěli nový obecní úřad a knihovnu.......všichni se na mapu okamžitě vrhli a zkoumali kudy jít a kde by mohl poklad být ????
Děti z mapy vyčetli, že se musí vypravit směrem k nějakému křížku, pravděpodobně to bude asi hřbitov..........tak se všichni pomalu vydali k místnímu hřbitovu. Ale cesta to nebyla jednoduchá a na děti čekalo spousta překvapení a úkolů.
První zastávka byla u místního křížku, kde svítilo malé světýlko. Děti prozkoumaly okolí křížku a našli láhev....a v ní.......... druhou část mapy.
Cesta vedla kolem rybníka, kde na děti už čekal vodník, zdali mu nesou nějaký ten tabáček? Všichni vědí, že u rybníka v Mokrém hlídá na veliké vrbě vodník, ale najednou tam byli dva! Ale vodník to byl hodný. Děti trošku vyzkoušel, jestli vědí, co žije v rybníku, jaké znají ryby a jinou vodní havěť. A děti odpovídaly a za svoje odpovědi jim vodník na cestu dal každému vodnickou mašličku.......a protože byl sám zvědavý, šel za pokladem s nimi!
Přesto, že to byla baba jedna loupežnická, k dětem se chovala velmi přátelsky. Aby se mohly pustit dál za pokladem, musely však splnit další úkol. Baba měla v košíčku lahvičky a pytlíčky plné bylinek a koření, které děti očichávaly a poznávaly. Za odměnu dostaly kresbu pokladu a mohly jít dál.......a vzaly babu s sebou. Máme tu moc hodné a starostlivé dět. Vzaly babu pěkně za ruku a pomalu ji vedly vzhůru za pokladem.
Uprostřed lipové aleje se dětem zjevila krásná bílá paní. I ta si pro ně nachystala drobný úkol, ukazovala jim pohádkové obrázky a děti měly za úkol poznat, z které pohádky jsou.
Setkání s tajemným Imothepem bylo ze začátku hodně strašidelné, ale nakonec se děti i přes něj dostaly za písníčku, kterou mu společně zazpívaly.
Na konci lipové aleje, hned před velkou hřbitovní bránou strážili poklad tři velcí černí psi. Děti musely říct alespoň jednu básničku........psi pouštěli hrůzu, ale dva odvážlivci Jakub Hušek a Šimon Franc básničky přednesli. Za odměnu dostali poslední kus mapy.
Přesto, že poklad byl již téměř na dosah ruky, nebylo jednoduché ho najít. A to pomáhali všechny pohádkové postavičky, které děti na cestě potkaly. Když baba zaťukala svojí hůlkou na dunivé místo, to bylo slávy. Ale bohužel.......v hrnci, který děti nalezly, byla jen kůra ........a malý odkaz......"Hledej slunce"
Ano, na posledním kousu mapy bylo nakreslené slunce! Teď už to bylo jednoduché. Jen se všichni museli vrátit na místo, kde původně hlídali tři černí psi. Ti už byli pryč a cesta k pokladu byla otevřená.
Poklad byl nalezen......hrnec plný zlaťáků. Jestli to byl hrnec hamižného kupce, to nikdo neví, ale nakonec ........vždyť to nebylo tak důležité...........možná, že ten jeho hrnec je stále někde ukrytý a tak se všichni mohou těšit, třeba zase za rok, na další hledání....... :-)
Rychnovský deník č. 188 ze dne 12.8.2011
234 |
199 |
187 |
202 |
238 |