Zpočátku se tento nápad jevil jako velice snadný, po několika telefonech a zjištění, že většina lidí staré žehličky vyhodila do šrotu, jsem začala pochybovat, že to byl dobrý nápad. Ale! Ale po pár dnech se vše obrátilo. Žehliček se sešlo tolik, že to v knihovně vypadalo jako v žehlírně.
Žehličky na výstavu zapůjčili: Františka Boukalová, Libuše Šolínová, Iveta Hrochová, Dagmar Honsnejmanová, Marta Vernerová, Šárka Hejduková, Venuše Jelínková, Marie Dušková, Jana Dubová, Jitka Knížková, Nataša Čiháková, Zdeněk Žďárský, Renata a Roman Krejčovi, Jandíkovi – celkem to bylo 36 ks žehliček a 6 podložek pod žehličku.
Všem patří velké poděkování za zapůjčení žehliček.
Slavnostní zahájení se konalo v čajovně 29.1.2015, nechybělo ani povídání o historii žehlení a prohlížení dalších historických žehliček na počítači. A bylo na co se dívat. Žehličky našich babiček byly sice hodně těžké (až 8 kg), ale zato byly krásné. Co kus, to originál.
Z historie víme, že žehličky používali už staří Egypťané. Byly kostěné nebo dřevěné. Postupně s jejich vývojem se vyráběly z různých mateirálů - dřevo, kámen, pálená hlína, mramor, kosti, sklo, mosaz, bronz, litina, železo, porcelán. Žehličky fungovaly prostým nahříváním na kamnech, vkládáním horkých želízek, dřevěným uhlím, později to byl vnitřní ohřev - petrolej, tekutý nebo pevný líh, plyn, benzín, pára, a nakonec elektrická energie.
Rozhodně stojí za to se na historii žehliček podívat trochu blíže. Žehlička nebyla jen kus železa, ale mnohdy to bylo nádherné umělecké dílo. Praktický pomocník i bytová dekorace. Dnešní žehličky jsou sice lehčí, asi výkonnější, ale postavit si ji v obýváku na poličku by nenapadlo asi nikoho.
Dáša Honsnejmanová
Fotografie z výstavy k nahlédnutí zde:
Výstava Žehličky naší babičky - únor 2015
Podrobnosti z čajovny najdete zde:
253 |
214 |
202 |
214 |
245 |