Již potřetí, vždy na závěr školního roku, knihovna U Mokřinky pořádala noční hru pro děti Hon za pokladem. Na prázdniny určitě každý zlaťák navíc dobrý!
Hledání pokladů se uskutečnilo 28.6.2013 v podvečer. U rybníka u Faltů, kde bydlí vodník Mokeráček, se sešlo víc než 40 malých i velkých hledačů pokladů.
Děti s rodiči si na ohýnku opékali párky, mezitím je chytaly čarodějnice a dávaly jim všetečné otázky. Kdo odpověděl správně, mohl se svést na lodičce na mokerském rybníku a také měl otevřenou cestu k pokladu.
Navštívit nás přišel opět vodník Mokeráček a krásná víla Zlatomila.
Když se všichni posilnili, sedli si kolem ohně a paní knihovnice jim přečetla starý dopis, který nalezla v archivu. Dopis měl datum z roku 1872 a byla u něj přiložena stará mapa, na které jsme našli i Mokré.
Na úplném začátku byl dopis se starou mapou……
Praha L.P. 1782
Milý příteli,
jsi jediný, komu mohu věřit. Už léta jezdím se svým obchodem s drahými látkami, nitěmi a knoflíky, z dalekého Východu až do Čech. Nejvíce obchoduji v Praze, kde se látky moc dobře prodávají. Ale poslední dobou jsem zavítal i do malého města Dobrušky, a to na radu jednoho mládence, který zde studuje na gymnáziu. Jmenuje se František Vladislav Hek a je synem obchodníka z Dobrušky.
Procestoval jsem půl světa, ale cesta z Prahy do Dobrušky je vždy velmi nebezpečná. Moje koně jsou poslušní a znají cestu, mohu v klidu psát svůj dopis. Na cestě se to hemží loupežníky a všude číhá nebezpečí. Obchod byl úspěšný, prodal jsem všechno svoje zboží. Tentokrát moji spolucestující zůstali v Opočně v krčmě a já jsem se vydal do Prahy sám. V nedalekém lesíku slyším koně a také střílení. Proto svůj výdělek vkládám do starého hrnce a nechám jej ve vesnici za Opočnem….myslím, že se jmenuje Mokrey. Všude je tu voda, samý rybník, to Ti snad více napoví.
Kdyby se mi něco stalo, vydej se do vesnice Mokrey u Opočna a můj majetek odevzdej mojí drahé manželce Žofii.
Milý příteli, děkuji Ti a buď Sbohem.
Jan Kryštof Kramerius
Koňský trh 21
Staré město pražské
Jak dopis napovídá, hrnec s penězi by se měl nacházet u jednoho z rybníků. Tak se všichni vydali na cestu k druhému rybníku. A tam byla ve vodě stará láhev s mapou, která nás navedla zase o kus dál, ke křížku, kde byl další kus mapy a stále se stejnými indiciemi. Na obálce s mapou bylo napsané jméno Taczik Bohumil. Tak jsme usoudili, že se to nejvíce podobá jménu Tačík a Tačíkovi přeci bydlí na hřišti. A tak jsme se vydali až tam. Poklad jsme sice na hřišti nenašli, ale byl tam hrnec s tatrankami a dalším dopisem.
Cesta Tvá se začíná a končí,
když měsíc zachází
a do stříbrných vln se ukládá.
Poklad najde pouze ten,
kdo rozdělí se s přítelem!
Až sílu opět nabudeš,
zpět se vydat můžeš,
tam, kde voda život dá,
tam se zastav a štěstí své najdeš!
Od pokladu jsme byli takový malý kousíček! Jak jsme si mysleli, vodník Mokeráček o pokladu jistě věděl, nakonec tu žije mnoho a mnoho let a ví o každé rybičce, o každém kamínku u rybníka, natož, jestli je tam zakopán hrnec plný zlaťáků! A bylo to tak! Poklad byl zakopán nedaleko rybníka pod starou hruškou. Děti však ještě musely splnit poslední úkol.
Jestli odpovíš správně na tuto otázku,
poklad bude Tvůj,
jestli ne,
promění se v hnůj!
To bylo radosti! Hrnec plný zlatých peněz a bonbonů! Děti se hezky podělily a domů odcházely spokojené. Myslím, že je ani nožičky moc nebolely, jako nás dospělé :-)
Poděkování patří pohádkovým bytostem a dalším pomocníkům:
Občerstvení a sladkosti poskytli:
Děti vzpomínají na prima akce Hon za pokladem (hamižného kupce), a tak se nám v knihovně sešly už obrázky z této povedené akce. Nakreslil je čtenář naší knihovny Petr Hroch (9 let). Nakreslil vodníka Mokeráčka a vílu Zlatomilu.
Druhé vodníka Mokeráčka namaloval, tentokrát vodovými barvami, také čtenář naší knihovny Šimon Franc (9 let).
277 |
222 |
215 |
226 |
256 |