Druhá návštěva paní Blanky Milfaitové v Mokrém se opět setkala s velkým zájmem. V zaplněném společenském klubu bylo teplíčko, nechyběl čaj, jablečný štrůdl a vynikající vanilkové rohlíčky s krémem. Prostě pohoda. A pohodové bylo i povídání Blanky a Pavla nejen o poslední expedici zvané ostrovní, ale také o životě, co se za poslední rok a půl v jejich životě změnilo. Beseda se opět protáhla do večerních hodin, ale nikomu to nevadilo.
Během večera paní Blanka rozdala tři marmelády, expediční trička a představila svoji novou knihu, kterou napsala během ostrovní expedice, Příběh psaný do vody.
Kniha je pro Mokré a naši knihovnu unikátní tím, že na straně 27 se píše o besedě v Mokrém na konci roku 2015. Na to jsme patřičně pyšní.
Před závěrem besedy proběhlo ještě předání ceny knihovny U Mokřinky "BESEDNÍK ROKU" - za největší účast na besedách v roce 2016. Jsme rádi, že knihu Příběh psaný do vody, kterou věnovalo nakladatelství Mladá fronta, získala paní Emílie Vávrová. Knihu jí předaly knihovnice Dagmar Honsnejmanová s paní Blankou Milfaitovou, která připojila věnování a nakonec společné fotografování.
Posledním bodem byla autogramiáda nové knihy, kterou si mohli přítomní účastníci zakoupit. Nikomu se ani nechtělo domů. Povídání s paní Blankou a jejím mužem Pavlem bylo moc příjemné. Všichni jsme si večer užili a domů odcházeli báječně naladění.
Anotace knihy Příběh psaný do vody
Blanka Milfaitová byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život. Jednoho dne dala vale práci, nefunkčnímu vztahu a velkému městu a odstěhovala se na Šumavu, kde začala vařit marmelády světové chuti a žít podle sebe. I o této změně pojednává Blančina veleúspěšná kniha Příběh opravdové vášně. Její druhá kniha představuje ohlédnutí za rokem, který strávila na cestách po ostrovech skutečných i těch, které si neseme jako Robinsoni sami v sobě. Není to kniha jenom o vaření marmelád, putování po mořích a touze žít takový život, který stojí za to, ale také o iluzi slávy a dětských radostech, o schopnosti odlišovat to důležité od ničemného a zbytečného. Je to příběh, který není psán do vody…
280 |
229 |
224 |
239 |
264 |