Marta Pohnerová - malířka

Článek pro zpravodajský portál Orlický net

Marta Pohnerová, výtvarnice s velkým srdcem

Rozhovor bludičky Mokřinky s výtvarnicí, kterou by měly poznat všechny děti

Jak jsem poznala Martu Pohnerovou?

Bylo to vlastně už v roce 2015, kdy jsem zavítala do jedné z nejmenších obcí na Rychnovsku, obce Vrbice, okres Kostelec nad Orlicí. Jednoho červencového dne mi zavolala paní starostka Drahomíra Kuběnková, jestli bych nepřijela na jejich prázdninovou akci "Čtení pod rozhlednou" a přečetla některou z pohádek ze své knihy "Co vyprávěla jedna víla". Ráda jsem souhlasila a vypravila jsem se do Vrbic. Byl nádherný letní den, jako vymalovaný. Děti i rodiče poslouchali pohádky a ne jenom od víly Mokřinky. Další čtení bylo z půvabné pohádkové knížky právě Marty Pohnerové. Na první pohled mne zaujala svým výtvarným zpracováním a nádhernými ilustracemi. Hned, jak jsem přijela domů, už jsem hledala na internetu a některé pohádky objednala do knihovny. Knížky se mi moc líbily a přemýšlela jsem, jaká paní Pohnerová je, a jak by bylo pěkné se s ní setkat a popovídat si o psaní pohádek. Chvíli to trvalo, než jsem se odhodlala a jednoho dne zavolala. Mé přání bylo vyslyšeno a zanedlouho jsem vyrazila na domluvenou schůzku v ateliéru v Hradci Králové. Povídání to bylo moc příjemné a jen nerada jsem se loučila. A doufala, aby to nebylo setkání poslední.

PeadDr. Marta Pohnerová je česká pedagožka a výtvarnice, která se specializuje na práci s dětmi a rozvíjení jejich schopností a dovedností. Děti by podle ní měly rozvíjet schopnosti, které je baví a ne je nahrazovat jinými, jak někdy rodiče vědomky či nevědomky dělají. Klade velký důraz na to, aby se děti učily svobodně vyjadřovat, aby mohly svobodně projevovat svoje emoce, nálady a schopnosti. Vede je k tomu především výtvarnou formou, a to víc než čtyřicet let.

Její výuka spočívá především v tom, že nejdůležitější je naučit je využívat vlastní tvůrčí schopnosti. Neubíjet jejich bohatý vnitřní svět šablonami na tvorbu i myšlení. Citlivě rozvíjet všechno dobré, co si dítě přinese jako dar na tento svět. Už od nejútlejšího věku je třeba nabídnout dětem možnost vyjádření nálady, fantazie a reakce na události kolem něho. V tomto ohledu je prioritní výtvarná tvorba. Barvy, tužky, pastelky a prostorová tvorba z papíru a keramiky dovede dětem, které ještě neumí dobře mluvit, otevřít dveře ke svobodné komunikaci. Rozvíjení tvořivosti je důležité pro celý život. Jen malé množství dětí, které se věnovaly výtvarné práci, si nakonec vybere tuto profesi, ale nápad, tvořivé myšlení a cit pro barvu a tvar mají naprosto prioritní význam pro vzdělání i život člověka. Mnoho dětí se však i v dospělosti vrací k uklidňujícímu malování nebo k výtvarnému řemeslu.

Z našeho setkání vzešlo několik zvědavých otázek, na které mi paní Marta Pohnerová ráda odpověděla.

Jak dlouho malujete a kdo Vás k malování nasměroval? Co Vám malování přináší?

Maluji od dětství, protože moje maminka restaurovala vyšívané církevní obrazy a roucha a já jsem ty obrázky milovala. Až na vysoké jsem potkala vynikajícího malíře pana Bohdana Lacinu, který byl zároveň vynikající profesor malby a kresby. Maluji pro radost a také, když je mi smutno. Kdo maluje na prodej, není svobodný, snaží se přizpůsobit vkusu svých zákazníků.

Co bylo u Vás dříve - malování nebo psaní?

Jako malá jsem sedávala u babičky, když si se sousedy vypravovali staré příběhy. Všechny si je pamatuji. A vlastně, tam jsem si uvědomila, že i můj život je příběh. Každý člověk je vlastně prožitá a nenapsaná kniha, někdy dobrodružná, jindy dobrá nebo zlá a tak. Psaní i malování jde ruku v ruce, jsou to příběhy. Na tomto světě miluji ze všeho nejvíce děti, jejich nepopsanou upřímnou duši. Všechno co dělám a dělala jsem, je věnováno dětem. Už dávno vím, že jsem na tento svět přišla kvůli nim.

Učíte mnoho let, jistě se našlo mnoho talentů. Prosadili se někteří a živí se malováním?

Hodně mých žáků se věnuje výtvarným činnostem nebo jim malování a psaní a čtení zůstalo jako koníček. Mám mezi nimi mnoho přátel, s nimiž se scházím. Víte, není důležité se prosadit, to bývá většinou o penězích a o protekci, je důležité být šťastný a rozdávat dobro.

Vaším domovem je Hradec Králové, většina pohádkových příběhů se odehrává právě tam, a také podle některých byla vybudována pohádková naučná stezka. Povězte mi, jak vznikala, kde ji najdeme a kdo ji podpořil?

Pohádkové cesty podle mých knížek jsou v hradeckých městských lesích dvě a třetí o pověstech se chystá. Spolupracuji s Městskými lesy Hradec Králové, kde pan ředitel organizuje mnoho krásných aktivit pro děti, kde vzniklo i Rytířské hradiště, které pomalovaly moje děti. Dokonce na autobusech městské dopravy jsou skřítci z hradeckých pohádek.

Projekty Městských lesů Hradec Králové mne natolik zaujaly, že jsem oslovila přímo ředitele Ing. Milana Zerzána, aby mi je trochu víc přiblížil. Pan ředitel byl velice vstřícný a rád se o pohádkové stezce, přírodě a Martě Pohnerové rozpovídal.

Poprvé jsem se setkal s dílem paní Marty Pohnerové před rokem 2010, kdy jsme jako společnost měli možnost podpořit vydání knihy Příběhy a pohádky z hradeckých lesů a parků. Ta kniha mne zaujala, a když jsem se účastnil výběrového řízení na ředitele městských lesů, jeden z mých projektů na oživení lesa spočíval v realizaci pohádkové knihy vycházející z některých příběhů. Po nástupu do funkce v roce 2011 jsem měl štěstí a setkal jsem se s autorkou, rozuměli jsme si a od té doby každoročně vymýšlíme nové projekty. Dnes i mé děti výtvarně vede a jsem za tuto spolupráci rád.

Od roku 2012 královéhradeckými lesy vede unikátní pohádková stezka plná příběhů, které skrývají mnoho lesních ponaučení a tajemství. Trasa dlouhá přibližně 2,5 km se vine od Mazurovy chalupy a končí u rybníka Výskyt. Návštěvníci se v krásné přírodě postupně seznámí s pohádkami a postavičkami výtvarnice a spisovatelky Marty Pohnerové, jako jsou například drak Větvička, kouzelník Šišule či borůvková víla. Jednotlivé pohádky na panelech doprovází postavičky vyřezané místním řezbářem. Stezka je velmi oblíbená širokou veřejností. Školy a školky ji využívají jako cíl pěších výletů, rodiny s dětmi pak nejčastěji na kole. Krásné pohádky si ale rádo přečte i mnoho dospělých.

Po velikém úspěchu pohádkovou stezku o dva roky později doplnila její mladší sestřička, stezka Vodnická. Spolu s pohádkovými bytostmi z hradeckých rybníků a jejich příběhy od výtvarnice a spisovatelky Marty Pohnerové návštěvníci projedou nenáročnou trasu dlouhou asi 2 km, na které mohou obdivovat krásy hradeckých lesů i rybníků. Do malebné přírody jsou zasazeny příběhy vodníků, čertů, mluvících rybek a dalších pohádkových bytostí, jejichž malby na dřevě od samotné paní Pohnerové lemují celou stezku. Začátek trasy se nachází na hrázi rybníku Biřička, kam se pohodlně dostane každý z Nového Hradce Králové, konec pak na břehu Datlíku.

Obě pohádkové knihy se dočkaly zpracování v audio verzi, Vodnické byly dokonce namluveny panem Lábusem. CD se v Hradci Králové dávají například při vítání občánků.

V roce 2015 byla dokončena kniha pověstí z hradeckých lesů, kde formou příběhu na motivy místních názvů jsou zdokladovány poutavou formou události, které se zde v lesích staly. Tato kniha slouží například k výuce čtení na základní škole na Novém Hradci Králové, nebo jako prezent města. Žáci mohou místa popsaná v knize v lesích hledat, a tím si spojit i příběh s konkrétní lokalitou. Tato místa budou postupně osazena příběhy z knihy a doprovozena obrázky od dětí. Knížku je možné zakoupit v hradeckém infocentru na nábřeží.

Paní Pohnerová s městskými lesy spolupracuje i na drobnějších projektech, jako jsou například malby na naučné panely o mravencích, o rozkladu odpadů v přírodě, se svými dětmi z výtvarného kroužku pak pomohla vyzdobit učebnu pro lesní pedagogiku nebo Rytířské hradiště, přírodní dětský park v hradeckých lesích.

Dne 1. 12. 2016 se v hradeckém infocentru konal křest nové knihy Marty Pohnerové a Milana Zerzána Duše stromů. Knihu ilustrovaly děti Výtvarné školy Marty Pohnerové. V knize jsou vyzdvihnuty vlastnosti stromů, lidové moudra a pověsti spojené s různými druhy stromů a místy, kde je ve zdejších lesích mohou lidé najít.

V knihovně U Mokřinky také máme několik knížek paní Marty Pohnerové. A brzy k nim přibude ještě Duše stromů.

Dílo a činnost Marty Pohnerové:

Výukové programy pro jednotlivé věkové kategorie dětí:

Děti od 2 do 3 let – náročná práce, která je postavena na rozvíjení motoriky spojené s myšlením. Předpokládaná doba pozornosti dítěte cca 30min.

Děti od 3 do 5 let – barvy a tvary propojené s prostorovou tvorbou. Základy proporcí, soustředěné pozorování tvarů a barev. Vymýšlení vlastních příběhů a pohádek (výtvarně i verbálně).
Děti od 5 do 10 let – podpoření odvahy k vlastnímu vyjádření nápadů a myšlenek. Výtvarné řemeslo a rozvíjení schopností na základě plného soustředění na práci.
Diagnostika – analýza druhu nadání. Diagnostika podle výtvarných projevů dítěte. Rozbor na základě delšího pozorování a výtvarných projevů dítěte. Tato diagnostika je vypracovávána na základě dlouhodobého studia díla C. G. Junga.

Základem pro tyto výtvarné programy je projekt Duchovní a smyslová výchova, který vytvořila před více než třiceti lety a v němž je výtvarná tvorba spojena s přírodou, hudbou a příběhem všedního dne. Nyní ho najdete rozptýlený v mnoha programech škol, přijali ho za své i mnozí učitelé. Oslovil výtvarné umělce i řadu lidí, kteří se s ním setkali. Mnozí, kteří ho používají, příliš nectí autorství Marty Pohnerové, ale jak říká sama autorka“. O tom to není, mám radost, že je živý. Je to o radosti a o dětech“.

Z tvorby pro děti:

Žába Františka, Příběhy a pohádky z hradeckých parků a lesů, Pohádky od Labe a Orlice, Augustinovy pohádky, Pohádky z hradeckých lesů, Pohádky skřítka Buchtičky a Černé Tečky, Pohádky pro nejhodnější holčičky, Čarodějnický učedník, Lékárnické pohádky, Heřmánková víla, Ochočte vodníka, chyťte skřítka, Pohádky z hradeckých rybníků, Pověsti z hradeckých lesů, Duše stromů a ilustrace k pohádkám Marie Kubátové

Odborné knihy

Duchovní a smyslová výchova (tři díly)

Tyto odborné knihy jsou výsledkem celoživotní práce učitelky výtvarné výchovy. Navržená metoda byla vyzkoušena na mnoha školách v celé republice. Mnoho pedagogů ji přijalo za svou a už žije svým životem. Dnes již mnozí učitelé ani neví, odkud některé metody práce pocházejí. Knihy byly vydány v roce 1992 a jsou zcela rozebrány, i přes velký náklad 5000 kusů.

Orfeus a další pozůstalí

Krátká zamyšlení a filosofické rozjímání o životě, který byl a možná ještě je.

Poznámka:

Manželem Marty Pohnerové byl Ing. Arch. Karel Pohner, který patřil mezi významné české architekty. Vystudoval architekturu na ČVUT v Brně v roce 1960. Pracoval jako hlavní projektant ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Od roku 1990 do své smrti (2010) byl samostatným projektantem ve svém ateliéru na starém městě v Hradci Králové. Celý život se prioritně věnoval rekonstrukcím historických památek. Příkladem je hradecká Hudební síň, řada domů na starém městě včetně domů, které řešil se svým synem v Tomkově ulici v Hradci Králové. Navrhoval několik rekonstrukcí domů na Staroměstském náměstí v Praze, areál zámku v Bystrém u Poličky a mnoho historických staveb v rodné Poličce. Velmi si vážil architektury z první republiky a funkcionalismus pokládal za směr, který by se v modifikované formě měl opět vrátit. Celá řada jeho novostaveb, především rodinných domů o tom svědčí. Nesmírně trpěl devastací vkusu a čistoty stylu v architektuře za totality, ale hlavně po roce 1990, kdy peníze nekulturních zbohatlíků přinesly tzv. podnikatelské baroko. I za cenu ztráty odmítal takové stavby navrhovat. Na konci života vytvořil originální řešení rekonstrukce hradeckého hotelu Grand. Byl vynikající fotograf především v oblasti černobílé fotografie. Vytvořil řadu půvabných fotografií do knížek své ženy Marty Pohnerové, například Žába Františka, Příběhy z hradeckých lesů a parků nebo Augustinovy pohádky. Byl to čestný a skromný člověk. Zemřel 28. 4. 2010 v Hradci Králové.

Některá z jeho architektonických děl: