Drobečková navigace

Úvod > Návštěvy a rozhovory > Ing. Petr Ondráček, CSc.

Ing. Petr Ondráček, CSc.

V roce 2011 se obec Mokré stala mediálním partnerem projektu pokusu o překonání světového rekordu v solové nonstop plavbě bez zastávky kolem světa námořního kapitána Petra Ondráčka.

Plavbě kolem světa je na stránkáchkroniky www.obecmokre.cz/kronika věnován nový oddíl:

Mokré a plavba námořního kapitána Petra Ondráčka kolem světa

Veškeré informace o kapitánu Petru Ondráčkovi, lodi a celém projektu jsou na webových stránkách zde:

Solo Nostop Around Sailing

Třetí rozhovor - tentokrát před vyplutím okolo světa do Mokerského zpravodaje č. 2/2011

Přestože kapitán Petr Ondráček v posledních týdnech odpovídal na spousty otázek novinářů, ať z rozhlasu, televize či různých deníků, i pro náš zpravodaj si našel čas a odpověděl před cestou na pár dotazů.

I když jsme si téměř všechny informace o této cestě mohli přečíst ve výše uvedených článcích, viděli jsme Vaše vyprávění v televizi, slyšeli v rozhlase, mnozí z nás si prohlédli loď…..přesto i pro ostatní, kolik kg potravin se vejde do lodi?

Jaké potraviny tvoří Váš jídelníček na cestě?

Moje základní potravina je speciálně upravený chléb z hradeckých pekáren a hotová jídla z trutnovského Expres Menu. Ostatní jídlo (paštiky, pomazánky, kompoty – vše v plechu, sušenky, čokoláda a hlavně ořechy) mám jako doplněk podle trvanlivosti a kalorických hodnot. Celkem asi 100 kg.

Jak dlouho vydrží chléb a jak je možné docílit jeho dlouhé trvanlivosti?

Chléb vydrží minimálně 2 roky.

Jak dlouho trvá výroba vody v odsolovači? A kolik litrů může tvořit její zásoba?

Odsolovač vyrábí 6 l vody/1 hodinu.

Lovíte si k jídlu i ryby?

Neumím chytat ryby, ale budu to zkoušet. Náčiní mám na všechny velikosti ryb.

Nebude Vám chybět zelenina a ovoce? Čím je nahradíte?

Bude. Musím je nahradit chemickými vitamíny.

Jaké spojení budete mít se světem? A hlavně s rodinou?

Telefonicky – přes IRIDIUM (zařízení, které má téměř celosvětový dosah). Plánuji zhruba 1x týdně hovor s rodinou. Další možnost je písemně přes vysílačky nebo toto IRIDIUM.  K dispozici budu mít i internet. A kdokoliv může zanechat vzkaz na kontaktu na mém webu www.sailboat-singa.cz.

Máte nějaký záchranný systém?

Ano. Jednak záchranný ostrůvek, kde je balíček s nejnutnějšími věcmi pro přežití, včetně ručního odsolovače (vyrábí 0,67 l vody/1 hodinu). Za druhé záchrannou radiobóji, která vysílá signál do světového záchranného systému. Tu mohu spustit sám nebo se spustí sama při kontaktu s vodou.

Jste pojištěn? Pojistil Vás vůbec někdo?

Mám životní pojistku, ne moc vysokou, plus k tomu příslušné pomoci po případných úrazech.

Proč se Vaše loď nemůže jen tak potopit?

Celou špici mám vyplněnou polyuretanem (velmi tvrdá pěna), takže je teoreticky nepotopitelná. Ale…..

Na které místo (na moři) se nejvíce těšíte?

První radost budu mít, pokud se mi podaří protnout nejvzdálenější antipodální bod (u Nového Zélandu), kde vyhodím láhev se vzkazem z Mokrého. A druhou radost, ještě větší, budu mít, pokud se mi podaří splnit můj cíl a včas a zdráv se opět pozdravím se svojí rodinou.

Kterou hvězdu na noční obloze nad oceánem hledáte nejdřív?

Na severní obloze Velký vůz, to je takové spojení s domovem. Pod rovníkem mám rád Jižní kříž a jsou i další hvězdy, na které se rád dívám.

Budete mít s sebou fotoaparát?

Ano, fotoaparát i kameru připevněnou na třech místech v lodi. Budu se snažit zachytit průběžně můj život během plavby.

Zbude Vám i místečko třeba na oblíbenou knihu?

Věřím, že ano. Když málo fouká nebo vůbec, je kniha největší přítel. Moje nejoblíbenější knihy jsou do mého kamaráda Pepy Rösslera o plavbách Štír 1 a Štír 2. Na několika jeho plavbách jsem se účastnil i já jako kapitán. Jako první Češi jsme obepluli Nord Cup (krajina za polárním kruhem).

***

Předvánoční rozhovor 2009

Již druhý rozhovor, tentokrát do zpravodaje obce č. 5/2009

s námořním kapitánem Ing. Petrem Ondráčkem, CSc. na téma „Jak vypadá dovolená na jachtě?“

Pane Ondráčku, víme o Vás, že s manželkou trávíte téměř každoročně dovolenou na plachetnici, Vy v roli kapitána  a plavíte se po různých mořích.  Jachting je pro většinu z nás vnitrozemců jakési tajemné téma. Ve své knize o Vaší plavbě kolem mysu Horn zmiňujete několikrát Mokré jako svůj suchý dok a základnu pro Vaše plány, tak mě napadlo, že by nebylo špatné, v nadcházejícím též tajemném předvánočním čase našemu Zpravodaji trochu poodhalit tento pro nás neznámý svět.

Petr Ondráček Petr Ondráček Vnitřek lodi Petra Ondráčka

 

Jak tedy vypadá dovolená na jachtě a jak se k plavbě vůbec vždy dostanete?

Pro mě jako pro jachtaře existují dva typy dovolené na lodi. Buď se dá dohromady parta jachtařů – pak  je tedy plavba více sportovní záležitostí, nebo se dá dohromady skupina lidí, kteří mají minimální nebo žádné jachtařské zkušenosti, ale chtějí si vyzkoušet něco zcela netypického – pak je nutno počítat s mírnějším tempem a s tzv. turistickým jachtingem.

 

Ponechme tedy pro tentokrát sportovní výkony, pro Zpravodaj je momentálně zajímavější ta turistická forma.  Ale pořád ještě nevíme, jak se vlastně na loď mohu dostat.

Možností je několik. Buď si pronajmout  v přímořském letovisku jachtu s kapitánem – nebo i bez, pokud má parta svého,  nebo vyhledat  jachtařskou cestovku u nás. Též některé cestovky potřebují  kapitány či celou partu na volný turnus a jsem občas osloven i já.  Podotýkám,  je nutno si uvědomit, že u nás se většina jachtařů zná a i já mám mnoho známých, kteří provozují půjčování lodí svým známým v různých koutech světa.

 

A jak tedy vypadají první okamžiky po nalodění?

Často máme v posádce úplné začátečníky. Prostor je o hodně menší než hotel, nic není do pravého úhlu a každá věc musí mít své místo. Nikde se nesmí povalovat nepatřičné předměty, obzvlášť ne v kokpitu lodě nebo na palubě.  Uklouznutím např. po válející se lžičce na lavici v kokpitu se stalo už několik ošklivých úrazů. Poučím tedy lidi o základních zásadách života na lodi, o zásadách bezpečnosti, což zahrnuje např. použití záchranných vest, pásů a záchranného ostrůvku,  žena pak zase bere na svá bedra výklad praktické části pobytu, jako je vše kolem kuchyně, bydlení na lodi a vůbec kolem běžného využití lodního prostoru.

 

Znáte vždy dopředu trasu plavby a nějaký podrobnější plán?

Známe vždy nejprve přístav příletu a odletu. Podle těchto základních faktů většinou manželka vypracuje orientační plán plavby, zjistí pamětihodnosti a zajímavé historické údaje a sestaví vše do předběžného plánu plavby. Navíc moje žena miluje historii a v této činnosti se velice vyžívá. A organizovat či přímo zjišťovat, co je kde k vidění, jí dělá velkou radost, bych řekl. A lidi v posádce toto vždy velmi vítají. Já záměrně používám slovo předběžný, neboť plavíte-li se na lodi, nemůžete nikdy s určitostí říci, že v daný den a hodinu budete na tom a onom místě. Směr větru a počasí dokážou vše rychle změnit. Též je nezbytné počítat s dvoudenní časovou rezervou pro příjezd do posledního přístavu. Kapitán je zodpovědný nejen za loď a za bezpečnost, ale též za dopravení posádky k letadlu včas .

 

Vaše žena se vždy zapojuje takto aktivně do celého itineráře plavby?

Musím říci, že ano. Moje manželka je ve stejné pozici jako ostatní posádka, ale za dlouhé roky plaveb nasbírala přirozenou formou velké množství různých poznatků a zkušeností, které umí využít a snaží se eliminovat některé možné těžkosti předem. Lidé, kteří jsou prvně v životě na lodi, mají z kraje dost starostí sami se sebou a někomu je i hodně špatně během prvních 2-3 dnů.  Pak je každý vděčný za pomoc nebo praktickou radu.

 

Zavadil jste o nevolnosti během plavby. Jak tedy vypadá plavba ve vlnách a v bouřích? A co mořská nemoc?

Já osobně mám to štěstí, že mořskou nemocí netrpím. Ale mořskou nemoc může dostat každý a neznamená, že ani já ji v budoucnu nemohu prodělat. Většina lidí však prožije počátek plavby s občasným předklonem z paluby do moře. Hodně velkou roli hraje psychika. Člověk se náhle ocitne v naprosto neznámém prostředí  a  pokud  přijdou větší vlny první den, téměř každému se dostaví stres a strach. A jak víme, psychika je nerovnocenný soupeř, se kterým se moc nevyhrává.  Víte, moře vám vždycky umí ukázat, jak velký je živel – ani nemusí moc bouřit. Po svých zkušenostech mám k němu obrovský respekt. Pokud však člověk pluje oceány, naučí se pokud možno odvykat strachu, neboť ten přináší  špatná rozhodnutí.  A to je mnohým osudné. Ale to jsem odbočil do jiného ranku.  Ačkoli my jezdíme do všech teritorií v obdobích tzv. klidné sezóny, kdy jsou statisticky bouře menší a méně časté,  přesto občas jsou. Klidná hladina se naráz dokáže přeměnit v malé peklo.  Výhodou však je, že každá bouře má svou meteorologickou předzvěst  a kdo sleduje pravidelně a často barometr a mraky, musí umět poznat, že se něco chystá. Pak je nutné zredukovat patřičně  plachty – minimalizovat jejich plochu, na lodi vše uklidit, upevnit , vysvětlit posádce, co má dělat a bouří prostě bezpečně projet.

 

A co bezvětří?

Správný dotaz. Pro mě je horší než bouře.  Pokud je bezvětří 1 den, dá se využít na koupání kolem lodě. Pak může být i příjemné. Posádka si též krátí chvíli tím, že když je někdo ve vodě – trochu dál od lodě, najde se pokaždé dobrák, který řekne „žralok“. A na schůdcích je hned fronta. Též vždy házím z lodi přivázané delší lano, kdyby trochu náhle fouklo,  aby byla možnost  se přichytit i dál od lodě.  Já se na otevřeném moři zásadně nekoupu a loď bych takto neopustil ani na vteřinu.  Ale i tak je vždy bezvětří časovou ztrátou. Když posádku přestane bavit koupání, nastoupí plavba bez plachet – na motor.  Letos jsme se plavili z Athen na Rhodos a před poslední a právě nejdelší etapou přestalo foukat a my jsme jeli den a noc – asi 120 námořních mil, což je asi 220 km na motor. Nic příjemného to nebylo. Celou dobu rachot.

 

Ještě by mě zajímalo, jak se na lodi stravujete? Vždyť loď je někdy v náklonu, že?

To máte pravdu. Někdy i v dost velkém. Na tento fakt je pamatováno. Vařič je zavěšen v kardanovém závěsu, neboli tak, že je schopen viset jako houpačka, i když loď téměř leží na boku. Kolem vařiče je kovová ohrádka, aby kastrol nesjížděl při pohupování. První dny se moc nevaří, lidem není většinou akorát. Moje žena má na toto období svůj poznatek, který posádce vždy hlásí: „Až budete mít chuť na kafe, jste již zaklimatizovaní.“ A skutečně tomu tak je. Jinak s vařením jsme po našich zkušenostech zavedli systém, že si každý vaří sám ze svých zásob. Dnes totiž mají lidé nejrůznější stravovací návyky a způsoby. Těžko se 6-8 lidí domlouvá na stejném jídle. Proto je opravdu nejpraktičtější, když se nikdo nikomu s ničím nevnucuje. Samozřejmě, že skupinka lidí se může domluvit na společném stravování. Je to absolutně vůle každého člena. Snídaně si děláme individuelně zásadně na lodi, oběd - většinou jen ovoce nebo něco malého a na večeře chodíváme často do restaurací, pokud se nekotví v zátokách, kde není možnost. V případě několikadenní plavby se vaří podle počasí. Při větších vlnách se konzumuje zpravidla jen chleba s něčím, vaří se čaj nebo instantní polévka a nejoblíbenější jsou párečky z konzervy. Když jsou příznivé podmínky, tak každý improvizuje dle svých chutí. Většina posádky však chodí do restaurace, pokud je možnost a nočních plaveb je minimum. Bývá to 1-2 noční plavby za celých 14 dnů na moři. Zásoby nakupujeme vždy v přístavu před vyplutím, pak čerstvou zeleninu a ovoce při zastávkách. Na lodi jsou velké lednice, takže je i možnost  chlazených nápojů vč. piva.

 

Také si neumím představit, jak se celý den a večer tráví čas na lodi.

Opět každý má svou původní představu. Kdo má zájem, tomu poskytnu základy jachtingu, navigace a práce s plachtami,  každý se může učit nebo si jen vyzkoušet kormidlování, které není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. A kdo si chce zalézt do své kajuty, může spát, číst si nebo psát SMS-ky. Nebo se na palubě opalovat. Též se často sedí při plavbě v kokpitu, povídá se a pokaždé se najde dobrý vypravěč a bavič. Bývá hodně veselo. Sem tam někoho napadne desinfikovat zažívací trakt a nastoupí výběr z lednice. Každý člen  posádky má povinnost přivézt min. jednu láhev tvrdého alkoholu. Lidi jsou během plavby velmi brzy  uvolnění, spadne z nich stres z práce.  Když se zakotví a jde se do hospody, dáme si většinou hned studené pivo a večer, když se všichni sejdeme na lodi, posedíme a popijeme místní vínečka. Kdo je unavený, jde si lehnout. Prostě každý si udělá program podle svého a nikdo se ničemu nediví. Plavba je však naplánovaná tak, aby se téměř denně kotvilo a aby se přijelo do přístavu brzy odpoledne. Sem tam se zdržíme ještě další den nebo dny. Dle okolností a dle toho, co je v daném místě k vidění. Některé dny jsou pouze koupací. Kdo chce, zůstane na lodi a koupe se z lodi, jiný si zajede na pláž. Každý den diskutujeme, případně měníme a aktualizujeme předběžný program.

 

Jak je to s ponorkovou nemocí?

Ponorková nemoc nemá během takovýchto dvou týdnů šanci. Navíc se téměř každý den někde kotví, lidi se mohou oddělit a někteří si udělat svůj program. Jo! Kdybychom byli na moři těch 14 dnů a neviděli břeh, pak už by se zde prostor pro pnutí mohl vytvořit. Též záleží, jaké typy lidí se sejdou. Jsem ale každopádně rád, že takovýto problém nemusím jako kapitán řešit.

 

Pane Ondráčku, řekněte nám. Co si myslíte? Co vlastně lidi tak přitahuje k takovéto dovolené?

To Vám mohu říci zcela přesně. Je to totální změna životního stylu a životního prostředí. Většina lidí si nemůže dovolit být ze zaměstnání déle než 2 týdny. Ale i tyto dva týdny na lodi dokážou neuvěřitelně zrelaxovat nejen psychiku člověka, ale i tělesnou schránku. Na lodi se sice sedí, ale při prohlídkách památek a měst se nachodí spousta kilometrů v různých terénech. Často plavete. Prožíváte určité souznění s přírodou. Rána, kdy začíná vylézat slunko, zpívat ptáci a vy cítíte celou svou bytostí nádherný svěží a voňavý vzduch, patří k naprosto nezapomenutelným okamžikům.  Všude kolem je klid, okolní lodě ještě pospávají, vy si pomalu a neslyšně vlezete do chladné, tiché vody v zátoce a máte pocit, že svět je tu teď jen pro vás. Po dvou týdnech skutečně vnímáte určité omlazení a regeneraci. Těžko se popisuje, co člověk cítí. Ale neznám lepší baterky na dobíjení.

 

Zpravodaj Vám děkuje za rozhovor. Blíží se Vánoce, chtěl byste našim čtenářům a spoluobčanům něco popřát?

Moc rád. Všem přeji krásné a radostné Vánoce, v dalším roce pak pochopitelně úspěch, dobré a pevné zdraví. Mokré  mně přirostlo k srdci a moc rád sem jezdím. Velice si cením např. toho,  že si mohu sednout v Praze k počítači a podívat se, co je v Mokrém nového. Jezdím sem od 1985. Fandím každému posunu vpřed a umím si představit, jaké úsilí bylo doposud vynaloženo a jak je takováto cesta zavazující do budoucna. Přeji Vám a čtenářům Zpravodaje skutečně vše dobré a po námořnicku „přízeň Neptuna“.

 

***

První rozhovor 28. července 2007

Prázdninové povídání s mořeplavcem Petrem Ondráčkem

Prázdninové povídání s mořeplavcem a kapitánem Ing. Petrem Ondráčkem, CSc. (*1949), který každou volnou chvilku věnuje svému největšímu koníčku – plavbě po světových mořích….ale nakonec vždy skončí v klidném přístavu, v malé vesničce v Mokrém, kam jezdí se svojí rodinou již celá léta.

Rozhovor s Petrem Ondráčkem v Mokrém Singa v suchém doku v Mokrém Na lodi Singa

Jak jste začínal?

 K plachetnicím jsem se dostal přes závodění ve slalomu a sjezdu na divoké vodě. Sjíždění divokých řek mi vydrželo zhruba 25 let (začínal jsem již ve 12 letech). Je to velká dřina a já jsem si najednou uvědomil, po všech těch letech, že už se nechci jen dřít, že loď může za mě řídit něco jiného než moje ruce, že loď žene kupředu vítr. Ale jak se později ukázalo, to byla hodně naivní představa, když jsem si myslel, že budu jen sedět na kapitánském můstku, pozorovat moře, ryby, hvězdy a rozjímat při šplouchání vln.

Koupil jsem si tedy malou plachetnici Pirát a začal se učit jachting na Slapech. Zde jsem se seznámil s jachtaři, kteří tento sport provozují na moři a kteří mě pozvali mezi sebe. Poprvé jsem se plavil v bývalé NDR v zátoce Greiswald. Tahle plavba mě chytla za srdce tak, že jsem plavbě na moři navždy propadl.

Nezůstalo však jen u plachtění, také jsem se rozhodl postavit si úplně sám svoji vlastní loď. A tak přišla na svět námořní plachetnice typu Skipper „Singa“ (malajsky – lvice), dlouhá 8,5 m, vyrobená z laminátu. Deset let jsem plachetnici stavěl a dokončil jsem ji v Mokrém v roce 1992. První plavbu jsme uskutečnili s rodinou na Slapech, kde jsme ji slavnostně pokřtili.

Singa na Slapech 1992 - z archivu P.O.

Potom už následovaly další plavby, po  světových mořích. Mys Horn je nejvyhlášenějším a nejobávanějším mysem všech moří a oceánů. Leží na stejnojmenném ostrově Isla de Hornos, je součástí Ohňové země, která je od pevniny oddělená Magalhaesovým průlivem. Vlny, které se sem valí z Pacifiku a Atlantiku, jsou největší překážkou a nebezpečím pro lodě plující těmito končinami.

Pod soutěskou na Labi 1974 - foto I. Henzl Začátky na Slapech 1976 - z archivu P.O. Poprvé na moři Greiswald 1976 - foto P. Kříž

Řekněte mi něco o Vaší vodní sportovní činnosti…

V letech 1962 až 1989 jsem byl aktivním závodníkem ve vodním slalomu a sjezdu na divoké vodě, kde jsem byl nositelem obou I. výkonnostních tříd v kategorii kanoe dvojic. Od roku 1976  jsem započal s prvními plavbami na Baltickém moři. Během patnáctileté praxe na moři jsem absolvoval plavby na českých a zahraničních sportovních jachtách v Pacifiku, Karibském, Severním, Středozemním, Adriatickém, Egejském, Ionském a Baltickém moři, kde jsem celkem uplul více jak 10 000 mil z toho 6 500 mil ve funkci kapitána.

Na Jadranu 1990 - z archivu P. O. V Halifaxu s Hebe III. Tall Ships 2000 - foto J. Havelka

V letech 1997 – 1998 jsem byl autorem projektu a kapitánem plachetnice OLIVÍN 4, která poprvé v historii českého námořního jachtingu obeplula a přistála na mysu Horn. Délka této plavby byla více jak 12 000 námořních mil. V roce 1999 jsem byl vedoucím expedice jachty Štír II, která jako první česká jachta obeplula mys Nordkapp a vplula do Barentsova moře.

Jako navigátor české závodní jachty HÉBÉ III jsem se v roce 2000 podílel na jejím vítězství v transatlantickém závodě Tall Ships 2000 ve třídě C3. V následujícím roce jsem ve stejné roli na Hébé III, která se jako první česká loď zúčastnila nejznámějšího a nejvýznamnějšího  evropského závodu Fastnet 2001 v Anglii.

V řadě dalších závodů jsem pracoval v oblasti meteorologického zabezpečení, plánování a vedení transatlantických plaveb. Tyto služby jsem poskytoval i pro extrémní prvopřeplavbu Atlantiku na nafukovacím katamaránu SEKTOR v roce 2000.

Od roku 1999 do 2006 jsem byl prezidentem České asociace námořního jachtingu (ČANY) a od roku 1999 jsem předsedou Kontrolní komise Českého svazu jachtingu. Organizuji a přednáším na odborných setkáních jachtařů a publikuji odborné články o lodní elektronice v jachtařských časopisech. Jsem autorem knihy Před přídí mys Horn.

U  mysu Horn 1998 - foto P. Parchomenko Ve fjordech Ohňové země 1997 - foto P. Parchomenko

Co děláte dnes? Jaké máte plány?

V současné době se připravuji na závody osamělých mořeplavců „JESTER CHALLENGE“, které se budou konat v roce 2010, z anglického Plymouth do amerického Newportu. Tento závod se koná u příležitosti 50 ti let světoznámého závodu OSTAR, spojeného se jménem známého mořeplavce sira Chichestera. V Newportu se setkám i s legendou českého závodního mořeplavectví, s panem Richardem Konkolskim, který jel tento závod, mimo jiné, již třikrát v životě. V roce 1974 získal vynikající 2. místo ve své třídě.

Po tomto závodě bych se chtěl ještě pokusit o překonání světového rekordu v „NONSTOP“ osamělé plavbě kolem světa bez asistence, v lodní třídě 8,5 m. Musím být zpět v anglickém Falmouth za méně než 312 dní.

Připravuji se pečlivě ve svém suchém doku v Mokrém téměř každý víkend.

Umíte plavat?

Ano, umím, i když někteří námořníci s podivem ne. Ale na lodi se zásadně do vody nepadá.

Co vás přivedlo na myšlenku plavit se po moři?

Jako většina kluků jsem moc rád četl dobrodružné knížky spojených s cestováním po moři, s piráty, korzáry……měl jsem svůj dětský sen, který se mi splnil. Nebylo to jednoduché, ale splnil.

Které země jste navštívil a která je pro vás tou nejzajímavější, kam se rád vracíte?

Navštívil jsem země na všech kontinentech naší planety. Rád se vracím, i s manželkou, na Karibské ostrovy a pak se mi líbí Ohňová země.

Vaše nejdelší plavba?

Nejdelší mojí plavbou byla cesta k Mysu Horn.

Co na té lodi celý den děláte? Není to nudné?

Na lodi je kupodivu hodně práce, záleží i na počtu posádky.Když jsem sám, práce je samozřejmě víc, musím navigovat, sledovat pečlivě počasí, nastavovat podle toho průběžně plachty, no a také vařím a spím. Volného času moc není. Nejvíce klidu je v noci, když můžu pozorovat oblohu a hvězdy, poslouchat šplouchání vln, ale to jsou opravdu vzácné chvilky.

Sice používám autopilota, satelitní navigaci, elektroniku, ale přesto musím být stále ve střehu, protože ani technika není dokonalá, občas prostě nefunguje. Musím proto ovládat i starou techniku námořní navigace, astronavigaci (navigace podle hvězd), práci se sextantem a spoustu dalších činností k řízení lodi, bez kterých se námořník v boji o přežití neobejde.

Zažil jste někdy opravdu velkou bouři? Měl jste strach?

Bouří jsem zažil hodně, nejvíc snad v Jižním Pacifiku. Nemám strach, ale spíš respekt vůči takovému živlu jako je moře. Strach přivozuje chyby, které si nemůžu dovolit, protože právě ta chyba může být tou osudnou, poslední…. Strachu jsem se odnaučil při závodech na divoké vodě, to byla snad ta nejlepší průprava k plavbám na moři.

Povídáte si s rybami? S kterými je nejlepší zábava?

Nejvíce si asi povídám s létajícími rybami, kterým spíš ale nadávám, protože nedávají pozor, když letí. Rána do hlavy v noci za kormidlem dost naštve a vyděsí. Pokud se ještě trefí i do jídla, můžete ho vyhodit. A když jich je moc, ráno je navíc ještě musíte odklízet z paluby, což není zrovna příjemné, protože šíleně smrdí.

Plavíte se sám? Co na to říká vaše manželka?

Manželka se se mnou také občas plaví a mám v ní pro svoje plavby velkou oporu, ale zásadně vždy do teplých krajin a na kratší plavby.

Co si vaříte?

Co si ulovím, což není tak často, ale hlavně nerad vařím. Miluju tedy standardní vodácká jídla jako „lančmít“ ve všech možných úpravách, párky a vajíčka. Hlavní potravinou však zůstává starý známý dobrý náš chleba.

A co piráti a mořské panny? Existují?

Piráti existují, ale naštěstí jsem je dosud nepotkal….a bohužel ani mořskou pannu.

Jak často a jak dlouho spíte?

No, to záleží hlavně na počasí. Když je dobré, tak i tři hodiny. Jinak se moc nevyspím, při špatném počasí, když stojím u kormidla, tak je to jen mikrospánek, pár minut…..

Jak je to s lodní hygienou?

Na lodi je samozřejmě chemický záchod a také sprcha. Ale protože nabrat vodu je časově náročné, a také se jí musí šetřit, myjeme se hlavně v moři. Mořská voda je balzám na lidské tělo, ale také se v ní dají uvařit brambory a jsou moc dobré.

Jakým způsobem na lodi svítíte?

Používám elektriku, kterou získávám ze solárních panelů, větrného generátoru, ale lze si také pomoci dobíjením motoru. To není velký problém.

Děkuji vám za velmi zajímavé povídání o sportu, který není v Čechách až tak obvyklý, pro většinu lidí téměř nedosažitelný a tak trochu i tajemný a exotický. Dáša Honsnejmanová, kronikářka obce Mokré.

  

 

 

 

Menu

Registrace k odběru aktualit na stránkách obce Mokré

www.obecmokre.cz

U nás k zakoupení! Turistický suvenýr knihovny U Mokřinky No. 1266

Mokré turistický suvenýr No. 1266.png

Co vyprávěla jedna víla

http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=cs&oid=3582478

Královéhradecký kraj finančně podporuje projekty obce Mokré a knihovny

http://www.kr-kralovehradecky.cz/

Čajovna u bludičky

http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=cs&oid=2966018

MiniGalerie "Na síti"

Minigalerie na síti web.png

 

Netopýr

Padající hvězdy pro štěstí

Logo knihovny ke stažení

www.obecmokre.cz/knihovna

Přání

Karel Gott a jeho přání knihovně U Mokřinky

Bludička Mokřinka

Bludička Mokřinka


bu1.gif

Mořské akvárium

Mořské akvárium

Bezpečný internet

http://www.saferinternet.cz

Významná výročí roku

Knihovna Jiřího Mahena Brno

http://www.kjm.cz/kalendarium

Zeměpis.eu

http://www.zemepis.eu/zemepis.p1.html

Fulltextové vyhledávání

Vyhledat v textu

19. 9. Zita

Zítra: Oleg

Den bezpečného internetu 2017

Saferinternet 2017.png

Stránky archivovány Národní knihovnou ČR

http://www.webarchiv.cz/

Překlad webové stránky

http://translate.google.com/translate?sl=cs&tl=en&js=n&prev=_t&hl=cs&ie=UTF-8&layout=2&eotf=1&u=www.obecmokre.cz%2Fknihovna

Překlad dokumentů

http://translate.google.com/?hl=cs&sl=cs&tl=en#

http://www.czregion.cz/mokre

http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=CZ&oid=2179716

http://www.zachranny-kruh.cz/flash/prirucka

Záchranný kruh dětem

http://deti.zachranny-kruh.cz/

Partneři naší knihovny

www.fragment.cz

www.slovart.cz

www.egmont.cz

www.krigl.cz

http://www.pierot.biz/

www.jasknihy.cz

http://www.knihystehlik.eu/

Nakladatelství Smart Press

MegaKnihy - logo

Netopýr

Pavučina

Netopýr

Strom netopýrů

Pavučina

žába.gif

On-line Božena Němcová

Kompletní dílo Boženy Němcové a dalších spisovatelů v elektronické podobě

www.mlp.cz/bozenanemcova/

Magazín pro kulturní život v místech a regionech

www.mistnikultura.cz

http://www.kultura21.cz/

Elektronický časopis o informační společnosti

www.ikaros.cz

Česká a Slovenská knihovní informační síť

http://www.jib.cz/V?RN=916987980

Oficiální webové stránky ČR

http://www.czech.cz/

http://www.ceske-tradice.cz/

http://www.rostemesknihou.cz

www.celeceskoctedetem.cz

http://www.ctesyrad.cz

http://www.skipcr.cz/

Ptejte se knihovny

http://www.ptejteseknihovny.cz/

http://www.ctenipomaha.cz/

http://www.mestoprodeti.cz/

http://www.obecmokre.cz/knihovna/index.php?nid=3396&lid=CZ&oid=403319

akvarium.gif

Na jaké filmy se nejraději díváte?
a) Na pohádky
  
 50
b) Na historické a životopisné
  
 35
c) Na válečné
  
 40
d) Na klasické detektivky
  
 41
e) Na akční
  
 32
f) Na fantazy
  
 37

Návštěvní kniha

příspěvků: 86

Návštěvnost stránek

094136